Pontiac Tempest Custom 1969 v časopise Chrom & Plameny
BOUŘLIVÝ INDIÁN
Pontiac Tempest Custom 1969: Jaké to je vlastnit ameriku 23 let…
V poslední době zažívají klasické ameriky v Čechách přímo zlaté časy. Dolar je levný a s ními auta a náhradní díly. Legalizace amerického veterána je díky možnosti „veteránských značek" vcelku bezproblémová a kdo si nevybere z široké nabídky našich milovaných vehiklů u nás, může si bez problémů nechat dovézt cokoliv, po čem jeho srdce touží. Leccos by mohlo být jinak a lépe, ale pokud dnešní situaci srovnáme s poměry kdykoliv za posledních 80 let, je to v podstatě idylka.
Dokážete si ale představit, co obnášelo pořídit si starou ameriku za temných dob reálného socialismu? Petr Boček si to dokáže nejen představit, on to ví úplně přesně. Svůj Pontiac Tempest Custom z roku 1969 si totiž koupil už v roce1985, v době kdy byl pro většinu Čechů vrcholem automobilismu žigulík a cokoliv ze Západu představovalo jen nedostižný sen. Moje automobilové vzpomínky z té doby se omezují na chvíle dětského nadšení, když jsem na ulici viděl stát cokoliv, co vybočovalo z ubíjející šedi všudypřítomných škodovek, trabantů a dalších parodií na auta. Přesto myslím, že si dokážu představit pocity hrdého tatíka, zakusujícího se vzteky do volantu poté, co se okolo jeho zánovního žigulíku s elegancí a nezaměnitelným hřměním osmiválce prohnalo něco takového, jako vidíte na okolních obrázcích. Méně příjemnou představou už jsou reakce závistivých sousedů, případně nevítaná pozornost, kterou taková auta vyvolávala u příslušníků Veřejné Bezpečnosti.
A to mluvíme zatím o situaci, kdy všechno fungovalo jak mělo a s autem nebyly žádné problémy. Ale co když se vám něco, ať už to jecokoliv, rozbilo na autě, které v celé republice nikdo neuměl opravit, nikdo na něj neprodával díly a navíc bylo již samotnou svou existencí poněkud ideově nevhodné? Dnes stačí jeden telefonát, případně pár kliknutí myší, a potřebný dílvám za pár dní přinese pošťák až ke dveřím. Ale tehdy jste ani nevěděli, co bylo špatně a jak byste to měli opravit? V dnešním internetovém světě také žádný problém, máte Google, zahraniční internetová fóra plná odborníků (stačí umět anglicky), česká internetová fóra, kde se také nějaký ten odborník najde, spoustu firem, specializovaných na americká auta – v zásadě nemusíte umět a znát vůbec nic, stačí vědět co přibližně chcete a mít patřičnou hotovost. Ale před téměř čtvrt stoletím? Nic z toho neexistovalo. Žádný internet, žádní specialisté na ameriky, žádné dostupné časopisy o této problematice, prostě nic.
   
Nicméně už tehdy existovalo dost nadšenců na to, aby se mohly začít konat první, napůl ilegální srazy amerických aut. A tento Pontiac byl jejich pravidelným účastníkem, na první z nich se s ním Petr vydal už v roce1986, nedlouho po jeho koupi. Auto tehdy bylo ještě červené, s černou vinylovou střechou – tedy v podobě, v jakého vyrobili a v jaké se také v roce 1977dostalo jako služební vůz druhého tajemníka na americkou ambasádu v Praze. Ve stejné podobě také„Pony", jak mu u Bočkových říkají, prošel celým zbytkem osmdesátých let a léty devadesátými, na jejichž počátku byl zbaven funkce každodenního dříče a stal se konečně autem na víkendy a pro radost. Až v roce 2002 došlo na jeho kompletní renovaci, při které také vyměnil svůj červeno-černý kabát za modro-bílý, tentokrát ovšem nikoliv s vinylovou, ale s lakovanou střechou. Kromě barvy zůstal tento Tempest stále v téměř původním a sériovém stavu. Pod kapotou bublá původní osmiválec o objemu 350 kubických palců a s dvoukomorovým karburátorem, jehož továrnou udávaný výkon byl 265 koní (dle současných norem ale asi o notný kus méně).Jedinou změnou jsou hlavy ze silnější, 455 cu.i. varianty, které by měly přidat nějakou tu kobylku navíc, nicméně s původním sáním a karburátorem asi nepůjde zrovna o propastný rozdíl. Tohle auto ale není na závodění, k tomu byl určen jeho divočejší bráška GTO, a i když semůže zdát, že je škoda dusit osmiválec miniaturním karburátorem, je na druhou stranu osvěžující vidět původní stav mezi všemi těmi čtyřkomorovými Edelbrocky, Demony, Holleyi a podobnými lesklými hračkami pro hotrodery.    
A až si budete příště stěžovat, že se zásilka performance dílů na vašeho miláčka někde o týden zdržela, nebo že nikdo nevyrábí přesnou reprodukci emblému na váš přední blatník, zkuste si vzpomenout na dobu, kdy hlavní starostí nebyly koně a originalita, nýbrž prostá funkčnost, a kdy bylo dostatečným důvodem k oslavě, že jste sehnali třeba správnou kapalinu do převodovky. Možná potom získáte optimističtější pohled na věc a vaše problémy vám nebudou připadat zas tak tragické...
   
  
Text: Vojtěch Dobeš Foto: Petr Bellinger
Pontiac Tempest Custom S1969 Motor (série): OHV-V8,350 cu.i., 5.700 cm3, vrtání/zdvih 3,91" x 3,31", výkon 265 koní při 4600 ot./min, dvoukomorový karburátor Rochester *
Přenos hnací síly:automatická třístupňová převodovka TH400, pohon zadních kol *
Přední náprava:nezávislé zavěšení kol, vinuté pružiny, plynové tlumiče, kotoučové brzdy *
Zadnínáprava: tuhá náprava, podélná ramena, plynové tlumiče, bubnové brzdy *
Kola:ocelové ráfky Pontiac Rallye s chromovaným límcem, 7x15 palců vpředu i vzadu *
Pneumatiky:Dunlop 225/60 R15 vpředu a BF Goodrich 255/60 R15 vzadu *
Rozměry:délka 5.118 mm, rozvor 2.845 mm *
Hmotnost: 1.448 kg *
Počet vyrobených kusů: 46.886 *
Cena (1969):2.663 USD + příplatková výbava: motor 350 cu.i.(111 USD), převodovka TH400 (227 USD), posilovač brzd (42 USD), posilovač řízení (105 USD), klimatizace (360 USD),AM/FM rádio (134 USD)
|
